Na fotbalovém stadionu v Třinci na Borku 25.-26.6.10 proběhl festival¨ Noc plná hvězd¨, letos s poměrně zajímavě namíchaným koktejlem kapel.

   V pátek odpoledne jsme vyrazili směr Třinec, bohužel,  díky náročné cestě a uvíznutí v dopravní zácpě jsme se do kopečka na stadion Borek vyšplhali až kolem 21 hodiny. Tou dobou již na hlavní stage doštěkávala Doga.  V nastalé pauze jsme šli obejít areál, prohlédnout si nabídku na stáncích jak se suvenýry, tak s občerstvením, kde jsme si každý ulovili jedno pivko. Příjemně naladěna jsem se s partičkou kamarádů přesunula pod pódium na výborné heavymetalové Rage. Nejspíš by mě překvapilo, kdyby u Rage bylo něco špatně, jak jsou skvělí. Kytarový blázen Viktor Smolski se svými kumpány-medvídkem Peavym a bicmenem André Hilgersem působili naprosto uvolněně a atmosféru komorního festivalu si užívali naplno. Jejich festivalový set byl klasickým průřezem tvorby. Já i všichni kolem jsme si jej vychutnali naplno.

   Poté, co se s námi Rage rozloučili,  jsme se šli pozdravit se známými, a to už se pomalu ale jistě chystali na scénu němečtí Kreator. Při zaznění prvních tónů kytar jsem se vmísila do kotle a pro jistotu schovala brýle, protože Mille Petrozza se svou smečkou do nás nemilosrdně sypal jednu pecku za druhou. Provětral řádně faldy všem albům, které do současné doby natočili. Slyšeli jsme Enemy of God, Hordes of Chaos, Violent Revolution, Phobia, Endless Pain a řadu dalších songů. Všechny naprosto luxusně zahrané, pravda se Samiho kytarou to ani jinak být nemůže. Musím se přiznat, že u Kreator jsem se ocitla v jiné dimenzi, jak byl jejich trashový set dokonalý. Velké díky patří zvukařům, protože i sound byl hodně povedený.

   Jakmile jsem se vzpamatovala a dojel mi setrvačník po Kreator, odebrali jsme se směr Frýdek-Místek, kde jsme spali. Při té příležitosti jsme zjistili, že cesta na Frýdek je zakletá, trvalo nám dvě hoďky,než jsme tam dorazili.

   Sobotní návrat zpět na Borek byl doprovázen tóny z dílny kapely Škwor, jejich energickou muzikou jsem se příjemně nabudila. Další kapelou v programu byl Aleš Brichta band, i přes dobrý zvuk a dobré muzikanty mně nijak nezaujali a radši jsem se šla najíst do blízké restauračky. Po pauzičce jsem si poslechla alespoň pro mě band s tradičně nejlepším zvukem a perfektním zpěvákem -Arakain. Honzíka Toužimského práce s kapelou evidentně baví a je cítit jeho nadšení pro hudbu. Mám za to, že Arakain je v současné době nejlepší formací u nás. Zazněly songy jako Paganini, Apage Satanas, Vir, Pojď dál a další.

   Po vyvedeném setu jsme se jali opět kroužit po stáncích, dokoupili nějaká trika a podobné nezbytnosti. Ale to už se areálem pomalu rozeznívala hudba Kreysonu. Malinko mně zklamal předchozí večer chválený zvukař, protože ozvučení oproti pátku i předchozímu Arakainu silně pokulhávalo. Láďa Křížek v army looku se snažil zpívat skoro jako za mlada, kapela šlapala docela v pohodě. Musím na sebe prásknout, že bohužel tvorbu Kreysonu až tak příliš dobře neovládám, takže si ze zahraných skladeb pamatuji jen závěrečnou Noc pokladů.

   Po Kreyson a drobné přestavbě podia přišli němečtí Bonfire a nostalgie mého mládí. Pánové z Bonfire ukazovali mladým, jak se dělá rokenrol opravdu s přehledem. Koukala jsem kolem sebe, jak se publikum pod pódiem rozšiřovalo a rozpohybovalo. Bonfire se formovala v období největší slávy Scorpions a jejich tvorba je jimi znatelně ovlivněna, já se nejvíce těšila na You Make Me Feel. Krom této srdcovky zazněly třeba songy Under Blue Skies, Fuel To The Flames. Zhruba v polovině setu jim ale nejspíš vypadly odposlechy, protože do té doby čistě hrající band se lehce rozklížil a trochu se hádaly bicí s rytmickou kytarou.

    Pro nás poslední kapelou večera byla německá ¨kutálka¨ Edguy,která se k nám vrací jako bumerang. Jejich svižná muzika mě opravdu baví, i když poslední album bylo malinko slabší, ale nikdo není dokonalý. Zazněly skladby Lavatory Love Machine, Sacriface, King of Fools a při Superheroes Tobi skotačil na podiu jako malý. S basákem Tobim vyráběl zbytek kapely klaunská čísla, nicméně mohli si to dovolit, protože hráli skutečně dobře. Sammet dnes večer ani nedělal moc velké kiksy, což se mu občas zadaří. Musím zmínit jejich bicmena Felixe, z kterého je opravdu dobrý muzikant. Při vystoupení Edguy jsem se hodně dobře pobavila a odreagovala, jako bych tušila, že na nadcházející cestu domů to budu potřebovat, protože jsme opět hledali Frýdek-Místek, probrala nás celní správa a ve čtyři hodiny ráno jsme konečně dorazili do Olomouce. Na festu v Třinci jsem si dobila baterky na hodně dlouho, snad mi tu energii nikdo neuloupí.